Na vinařství je krásné, že každý rok začíná prakticky od začátku. A že každý ročník může být zcela odlišný od těch předchozích i budoucích. Zvláště zde uprostřed Evropy, kde se nemůžeme spoléhat na stabilně ideální klimatické podmínky, jak je tomu třeba na jižní polokouli. Bere nám to výhodu každoročního standardu, ale přináší možnost, pracovat s každým ročníkem odlišně, navíc s ohledem na různá specifika konkrétního regionu.

XIII. Zimní zamyšlení 2018/19

Každý ročník je specifický a přinese něco nového. A pokud nemá vinař těch ročníků za sebou zatím mnoho, jsou tyto novinky velkou výzvou a zkušenosti každého roku jsou velice cenné. Jako bylo léto 2018 například velmi tropické, i následující zima měla svůj charakter a rozhodně nebyla v naší mikrovinici ladovská.

Velmi horké léto máme za sebou a do naší malé vinice u Labe vstoupil podzim.
S ročníkem 2018 jsme si - navzdory jeho komplikovanosti a našim skromným zkušenostem - poradili poměrně slušně. Hrozny s cukernatostí kolem 24ti byly vylisovány a nyní víno pomalu pracuje ve sklepě. A jeví se velmi dobře. Ale nebyl by to pravý život vinaře, kdyby pocit z dobrého ročníku nevyvážila zas nějaká, alespoň malá, pohroma...
Starost nám začaly dělat zídky, které oddělují jednotlivé terasy, a které jsou neustále v pohybu.
Ten pohyb je daný velmi prudkým situováním vinice ve svahu, který zkrátka pracuje. Terásku nad domečkem jsme provizorně na zimu zpevnili a zajistili, nicméně na jaře bude třeba ji řešit akutně. Zídky ve vinici sice necestují tak rychle, ale o jejich pevnosti se rovněž dá úspěšně pochybovat. Takže budou tématem pro některé další jaro.
Jak už víme, Solaris je velmi bujná odrůda, zeleného materiálu je každý rok víc než dost.
Ještě, než se začneme věnovat zimnímu řezu, je potřeba vždy odstranit veliké množství drátků, které keř tvarují. V zimě je to první tréning pro mrznoucí prsty.
Ačkoli letos to s tím mrznutím nebylo zas tak tragické...
Na pořádný mráz, který jsme chtěli vinici před samotným řezem dopřát, jsme si museli počkat až do února. A ani těch pár studených dnů, které přišly, nebylo tak mrazivých, jako v minulých letech. Zatímco některé roky stříháme vinici na několikrát a vždy se chodíme mezi jednotlivými řádky zahřát čajem do chaty, letos jsme to zvládli...
Listopad vždy spolehlivě odhalí, co jsme v létě přehlédli. Naštěstí toho nikdy nebývá moc...
Že byla letošní zima opravdu mírná je vidět i na růžových keřích před řádky.
A zatímco náš bláznivý rozmarýn chaoticky kvete každý rok kdykoli a jsme zvyklí jej v dobré kondici sklízet celoročně...
...záhonek s petrželí na přelomu prosince a ledna celkem překvapil. Chuťově to samozřejmě není zrovna zázrak, ale každá zelená bylinka v zimě potěší.
I taková věc nutí člověka k zamyšlení nad tím, jak rychle se svět kolem nás mění a jak velkou zásluhu na těchto změnách máme my lidé. On to totiž není jeden výjimečný rok, který by nějak vybočoval z dloudobého neotřesitelného normálu. Těch změn je totiž opravdu mnoho, můžeme pozorovat, jak rychle se rozšiřují živočišné a rostlinné druhy...
Ač naši vinici vedeme poměrně ekologicky a do chemického ošetřování (natož preventivního) se nepouštíme, problémy se škůdci a chorobami máme jen vzácně. Co se občas objeví na dřevě jsou puklice.
Naštěstí i tento škůdce se u nás objevuje jen velmi zřídka a v malém množství. Obvykle je to tak, že každý rok zkrátka jeden či dva štítky ve vinici objevíme. To je množství, které se dá vyřešit velmi rychle a stručně přímo na místě a bez dalších rozsáhlých zásahů. Protože pokud nedojde k masivnímu přemnožení, tak to, co...
V únoru se konečně podařilo najít vhodnou kombinaci přírody a člověka, konkrétně několika mrazivých dní a našeho volna.
Do řezu se pouštíme - jako každý rok - s přesvědčením, že střih bude nemilosrdný a radikální.
A každý rok se v mé hlavě hlásí o slovo i velký respekt. Jakožto mikrovinař si uvědomuji, že když něco tak zásadního jako je řez udělám špatně, bude to mít vliv minimálně na celý následující ročník. A když těch vlastních hlav máte snad ještě méně než zkušeností, může ten dopad špatného rozhodnutí být...
Ale pozor, když je řez až moc radikální, může to i bolet :-) Ale ono to k tomu asi tak nějak patří.
I za mírných zim se staráme o to, aby se ptáci v naší vinici měli důvod zdržovat. Protože oni se krmí nejen tím, co jim připravíme, ale starají se i o redukci škůdců.
Tady jsme si zase ověřili v praxi, že příroda se nedá ukecat a důslednost a poctivost je důležitá i při pěstování vinné révy.
Zatímco při zakládání hlavní části vinice jsme řádky vykopali opravdu hluboko, nechali pořádně vymrznout a celý jeden den tahali do kopce kolečka s koňským hnojem, tady při dosahování pěti hlav už jsme tak pocitiví nebyli. Dělali jsme to tak nějak narychlo, hnůj nahradili kompostem a mysleli jsme si, že to na stejném místě, se stejnou odrůdou a kvalitní sadbou projde. No,...
A ještě jeden přírůstek se nám tu letos objevil a vypadá to na pěkně drzého kocoura :-)
Tak si to shrneme: méně záloh, kratší tažně a na jaře nové dráty do vinice a pět nových sazenic Solarisu. A nešetřit! Ani na kvalitě drátů, ani na té práci, ona se totiž každá nepoctivost poměrně rychle vrátí.
| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl a Marek Vrána