Příjemná klidná středočeská obec v okrese Praha-Západ se zhruba sedmi sty obyvateli se nachází asi osm kilometrů od Černošic. Pomalá atmosféra zdejší krajiny se potkává s moderními možnostmi využití volného času, které nabízí například zdejší golfový klub. Zdánlivě klidný Mníšecký region skýtá i další možnosti turistického či kulturního vyžití.

Tátův sad - Cider, který došel tak daleko a je mi tak blízko
(Líšnice - Čechy)

Nějakou dobu jsem prožíval v sobě jistý rozpor: jednak je sice fakt, že Vinárník.cz je o víně, na druhou stranu cider, který přivádí na svět Tátův sad, mě fakt baví. Řešil jsem v sobě, zda se o své postřehy podělit, byť jsou tak trochu mimo hlavní vinařské téma... Tato rodinná firma má hned několik faktorů, kterých si velmi cením a přijdou mi naprosto správné, logické a přirozené. A ty věci jsou vlastně úplně jednoduché: přírodní produkt, který se dělá poctivě, rozhodně ne v megalomanských rozměrech a je v tom naprosto nekompromisně cítit, že manželé Abtovi vědí, co chtějí dělat a z té cesty neuhýbají. A mimochodem - cider Tátův sad parádně chutná.

Nakonec mě definitivně přesvědčilo, že tento zajímavý člověk - Honza Abt, tedy vlastně Táta - dělá svůj cider nedaleko od nás. Do středočeské Líšnice to máme pár kilomertrů, máme Tátův sad v naší restauraci a je - mimochodem - naprosto logické, že spolupracujeme.
Když trochu odběhnu od jablek a jejich zpracovávání a vrátím se na chvíli k předchozí myšlence: všude v civilizovaném světě, kde funguje i civilizovaná gastronomie, platí, že lidé jí a pijí především ty produkty, které pochází z místa, kde se právě nacházejí. Říká se tomu lokální gastronomie a...
Dalším ulehčením pro mne bylo Tátovo sdělení, že se ciderem je to vlastně technologicky prakticky totožné jako s vínem.
Zatímco řízené kvašení probíhá v nerezových tancích, zrání v těchto plastových kubíkových barelech. Podle Táty je to ideální materiál, protože s ním mimo jiné dobře funguje i sanitace a hygiena.
Od začátku mluvíme o cideru, možná bychom si mohli říci, co to vlastně cider je... Jedná se o fermentovaný jablečný mošt, který v případě Tátova sadu následně až rok zraje. Když jsme zmínili fermentaci, je logické, že lze v tomto nápoji očekávat něco alkoholu. Toho může být od celkem nepatrného množství až k nějakým osmi procentům. A v neposlední...
Polosuchý cider bude asi nejpopulárnější pro ”širokou konzumentskou věřejnost” - je zkrátka trochu líbivější a snadněji pitelný. Já osobně preferuji sušší variantu.
Při procházce technologií však na chvíli odskočíme od cideru, není totiž jediným produktem Tátova sadu.
Další - ale již konečnou - položkou sortimentu je Zahradní limonáda.
A i ta má velmi podobný příběh jako samotné cidery - vše probíhá ručně a naprosto jednoduše. Vezme se mošt z jablek, která Táta sklidil a vylisoval, přidá se trocha vody s bublinkama, zakonzervuje citrovonou šťávou a je hotovo. Jen v případě rybízové limonády logicky citronovou šťávu nahradí rybízová. Nepřidává se...
Říká se, že obal prodává, a design produktů z Tátova sadu působí opravdu sympaticky a elegantně.
Na statku u Abtových je jedním slovem pohoda. To je faktor, který neumí uměle vyrobit či docílit žádná investice, žádná konkrétní značka něčeho, to tam prostě musí být, protože to dělají lidi a jejich způsob života, pro který se rozhodnou...
Zrání cideru probíhá v klimatizované místnosti a nespěchá se.
Ono taky proč a na co spěchat, když děláte něco tak specifického...? Pod pojmem cider jsme si - bohužel - zvykli (někteří z nás, kteří se možná nemají tolik rádi) kupovat leccos. Reklamy nás masírují a sdělují nám, co je skutečně dokonalé a nejlepší. Je škoda, že nám (některým z nás, kteří se možná nemají tolik rádi) vůbec...
Tohle je spíše taková zábava než seriozní položka v nabídkovém listu. Tedy produkt je to seriozní velmi, jen toho cideru, který zraje v dřevěných sudech třeba po bourbonu, není opravdu mnoho...
Jak říkají Abtovi, nejkrásnější částí jejich práce je ochutnávání a největší odměnou to, když lidem chutná.
A za sebe mohu říci, že nejvíce mi chutná cider, který je 1 měsíc za studena chmelený. Má naprosto čistou chuť suchého cideru, a přidaný chmel jej krásně podtrhne a osvěží.
Ale ono je to vlastně logické, je to - stejně jako u vína - o určitém ”propíjení se”. Koho víno  zajímá, obvykle beztak začíná u něčeho, co je méně komplikované a přijatelnější, a také takové, že nečím na první ochutnání upoutá. A to bývá velmi často právě ”vyšší cukr”. Stejně tak je...
Mottem Tátova sadu a potažmo Táty a Mámy Abtových je ”Máme se fakt rádi”. A tomu přizpůsobují styl své práce, ale i spolupráce s dalšími subjekty. Ač toto tvrzení není zdaleka podbízívé nebo zdánlivě zákaznické, ani omylem není arogantní. Možná i já jsem měl trochu problém si zvyknout (již před lety na začátku spolupráce), že objednávka je tehdy a zboží dostanu tehdy... Není to zcela běžné a pro zákazníka, který je zvyklý, že se o něj dodavatel ”submisivně stará” jen proto, aby si ho udržel, to může být možná šok...
Ale ten zákazník si musí rozhodnout, zda chce komerční neosobní servis komerčního neosobního produktu, nebo zda chce něco výjimečného a opravdového... A já osobně budu vždy preferovat, když pro mě a mé zákazníky bude lisovat a kvasit ta ”neideálně krásná” jablka někdo, kdo bude na to mít svůj čas, prostor a podmínky, aby to mohl dělat tak, jak cítí.
| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2018