Wachau - Perla na Dunaji (ale to už určitě někdo řekl)
(Rakousko / Wachau)

Nádherné údolí kolem řeky Dunaj v Dolním Rakousku není zajímavé jen svou krásnou přírodou a historickou hodnotou. Aniž bych tyto přednosti chtěl jakkoli snižovat, jsou zde ještě minimálně dva veliké důvody, které toto malé místo v Rakousku dělají velkým v celém světě. Jeden se jmenuje Grűner Veltliner a ten druhý Riesling.

Tyto dvě odrůdy révy vinné můžeme najít leckde v Evropě, ale právě zde je ještě něco navíc - Wachauer Urgestein, tedy podloží, které je světově unikátní a svým složením pravděpodobně nemá ve světě další lokalitu. V jednotlivých viničních tratích nalezneme granit, žulu, křemík, otisk mladších mořských sedimentů či spraše, které zde zanechala poslední doba ledová. Tento specifický mix dává vínům z Wachau jejich typický minerální, ale i elegantně ovocný projev.

Pilným pomocníkem terroir ve Wachau je bezesporu zdejší mikroklima. Bílým vínům ideálně svědčí střídání horkého počasí ve dne a chladných nocí. To zde funguje skvěle. O denní teploty se, krom horkého slunce, stará i veliké zdrcadlo v podobě hladiny Dunaje, které všechnu sílu hřejivých paprsků odráží do kopců nad ním. Zvláště nejvýše situované polohy, ve kterých se pěstují ta nejunikátnější vína, to mohou ocenit. Jakmile však slunce zapadne, poměrně prudce se ochladí - skokově o několik stupňů. Často se mi i po velmi horkém dni ve Wachau stalo, že mi cestou domů z podvečerní návštěvy Heurige chybělo něco na sebe...

Vinea Wachau, to je spolek lokálních vinařů, který byl založen v roce 1983 a sdružuje k dvěma stovkám zdejších producentů vína. Ovšem není to jen jakýsi spolek, vnikl s cílem zlepšit, kontrolovat a stále povznášet kvalitu zdejších vín. Je to tedy i soubor přísných vzájemně kontrolovaných pravidel, která pro jejich zpracování platí. Víno považuje za naprosto přírodní produkt, který v sobě nekompromisně nese i místo jeho původu. Kodex Vinea Wachau dal světu ještě tři unikátní pojmy, které nenalezneme na žádné jiné láhvi vína, než té místní. Jsou to Steinfeder, Federspiel a Smaragd a nesou dokonce ochranou známku.

Když si představíme údolí Wachau, tak kolem samotného Dunaje zas tak moc místa není. Kolem řeky na troše té roviny se tísní malebné místní vesničky a každého vzácného místečka je využito k pěstování révy. Vína z těchto poloh nesou označení Steinfeder, podle jemné vzdušné jarní trávy, která lemuje zdejší viniční terasy. A vína to jsou lehká a osvěžující, charakterizoval bych je asi nejlépe německým výrazem fruchtig. Mají nízký obsah alkoholu, podle zdejšího kodexu do 11,5%.

Poté se již vinice začínají - a to ne zrovna pozvolna - zvedat do pěkně prudkých kopců. Z nich pochází Federspiely, tedy suchá vína již plnější síly a o trochu vyššího obsahu alkoholu. Stejně jako zelené ještěrky smaragdové se i samotné Smaragdy vyskytují až nahoře, tedy v těch nejvyšších a nejméně přístupných polohách. Na těchto nejvysluněnějších místech se pěstují ryzlinky a veltlíny s velkou a opulentní elegancí a s obsahem alkoholu minimálně 12,5%. Právě tato dokonale fyziologicky zralá vína se stala ikonou, která proslavila malebný rakouský region na vinařské mapě celého světa a na vinných lístcích nejlepších restaurací. Tyto Smaragdy dokazují, že i bílé víno může mít potenciál několika desítek let zrání v láhvi.

Když dorazíme do Wachau a hodláme se tu i chvíli zdržet, určitě se nevyhneme jídlu. A pro tento účel bych daleko radši než klasické restaurace rád doporučil typickou záležitost, o které jsem se již zmínil a která se jmenuje Heurige. Jedná se vlastně o jakýsi domácí hostinec či pohostinství. Prakticky to vypadá tak, že podle určitého kalendáře jsou - minimálně v hlavní sezoně - otevřeny dvory, dvorky, zahrady či usedlosti jednotlivých zdejších vinařů či producentů potravin, ve kterých lze získat, za peníz rozumnější než v klasické restauraci, občerstvení. Nenabízí žádný široký sortiment, ale vlastně jen pár svých domácích produktů jako jsou uzeniny, klobásky, sýr, různé pomazánky a především víno. Lze tam ochutnat něco čistě lokálního a pouze domácího, což dává logiku. Návštěva Heurige však není jen gastronomická, ale i velmi společenská událost.

A pokud se bavíme o něčem typickém pro Wachau, jsou to jistě meruňky. A má to svou logiku. Stará vinařská pravda říká, že tam kde se daří meruňkám, tam se daří i vínu. No a ve Wachau se daří skvělému vínu, a tak i meruňky zde mají svou neochvějnou pozici. Prakticky na každém kroku narazíme na produkty z nich. Jde především o meruňkovou marmeládu, typicky tekutější, než jsme zvyklí u nás, což je dáno tím, že zde se tolik neřeší nějaké želírování či nadměrné přidávání cukru. Prakticky v každé restauraci narazíme i na lokální dezert, kterým je meruňkový knedlík. Musím se přiznat, že to zas má parketa není. I když jsem se o jeho pochopení pokusil vícekrát, můj závěr je jasný - příliš moc těsta a málo cukru.

Ale vraťme se na vinice, právě na ty vysoké kopce a vinice na těch těžko přístupných polohách, které se nedají obhospodařovat žádnou mechanizací, nedojede tam traktor a zdejší typické terásky zahrnují třeba i jen dva tři stísnené řádky, symbolizují velmi těžkou vinařskou práci v oblasti Wachau, na kterou zbývají pouze lidské ruce. Až se budete pohybovat pěšky nebo na kole uličkami a vesničkami někde mezi klášterem v Melku a městem Krems, vzpomeňte si na tuhle krásnou těžkou práci, kterou odevzdávají místní tomu zázraku, který vám na vašich toulkách rádi nalijí do sklenice.