Tain L´Hermitage je zhruba šestitisícová obec v oblasti řeky Rhôny. V její severní části - zhruba 80 kilometrů jižně od Lyonu - je centrem zdejšího vinařství. Krom toho je i sídlem významné společnosti vyrábějící čokoládu značky Valrhona.

M. Chapoutier - Jdu na sever, jdu i na jih
(Tain L´Hermitage - Francie / Vallée du Rhône)

Když se řekne "Châteauneuf-du-Pape", naskočí většině z nás v Česku automaticky asociace známého vína, francouzského vína, červeného vína, a vína patrně drahého a luxusního. A tak to asi i částečně je a nefunguje to tak asi jen u nás. Takto označená vína jsou velmi populárními v celém světě a jsou hlavní ikonou vín z Francie, konkrétně z oblasti kolem řeky Rhôny. Francouzi s nadsázkou říkají, že čím je Châteauneuf-du-Pape pro Američana, tím je Hermitage pro samotné Francouze.

A od této zkratky se odvíjí pomyslný "souboj". Nejen a nepřímo souboj vín z Châteauneuf a Hermitage, ale obecněji souboj severu a jihu, souboj odrůd Syrah a Grenache, souboj tropického suchého jihu a rafinovaného severu. Souboj je to skutečně jen na oko. Jedná se totiž, v případě dobrých vinařů, v obou případech o vína zajímavá, která mají sice odlišný styl a možná každé svoje typické publikum, ale mají své neoddiskutovatelné místo na vinařské mapě světa, a dokonce místo velmi významné.

A mě se podařilo si toto velké vinařské srovnávání užít s člověkem velmi povolaným a zkušeným. Byl jím Alexandre Sidorenko - vystudovaný enolog na univerzitě v Bordeaux a především obchodní manažer proslulého vinařství M. Chapoutier

Tento vinařský dům na Rhôně patří nejen mezi velmi významné producenty zdejších vín, ale i veliké inovátory. Což však neznamená odtržení od základů a podstaty vinařství. Tím je pro Michela především terroir. Ve svých vínech se snaží dát mu maximální prostor a možnost promluvit. Jeho jednotlivá vína jsou tak velmi typická a autentická právě danému místu.

A velmi tvrdohlavá touha po maximální čistotě projevu jeho vín jej dovedla k biodynamickému vinařství. Jako jeden z prvních vinařů se rozhodl věnovat daleko více tvrdé ruční práce v daleko větším počtu lidí této filosofii. Daleko větší důraz na ekologické postupy a zachování přirozeného půdního prostředí jej i nás odměnil víny velmi typickými a charakteristickými, ze kterých mluví terroir i typický projev každého ročníku. A odměnil jistě i sebe, třeba tím, že se z něj v jeho šestadvaceti letech stal úplně nejmladší vinař, který se svým vínem získal 100 bodů v hodnocení Roberta Parkera.

Nejprve vyrazíme na jih. V této části Vallée du Rhône, která se celá táhne podél stejnojmenné řeky od Avignonu až po Lyon, nalezneme daleko větší plochu vinic než na severu. Z jihu pochází - krom legendárních Châteauneuf-du-Pape - vína nesoucí neméně významná jména, jako je třeba Gigondas, Rasteau či Vacqueyras. Podmínky zde jsou velmi specifické, zejména svým velmi teplým podnebím a v důsledku klimatických změn i stále častějším nedostatkem vody.

Štěstím v tomto "neštěstí" je odrůda Grenache, která teplo miluje a i jemu navzdory velmi hojně plodí. Důsledkem toho se u ní přistupuje k přirozené redukci možných hroznů tzv. "řeckým vedením". Z názvu plyne, že jej světu dali Řekové a spočívá ve velmi nízkém vedení. Já bych skoro řekl "nevedení", protože Grenache zde zpravidla není opatřena žádnou oporou, sloupky či dráty. Nízké pevné masivní keříky ční z moře typických oblázků a vydrží fungovat, plodit a prosperovat sami od sebe. 

Bojovat se suchem v Châteauneuf (mimochodem nejteplejší vinařské apelaci) pomáhá i půda. Pod vrstvou zmiňovaných oblázků je jílové podloží, které umí dobře držet vodu a poskytnout ji révě v těch nejtěžších chvílích. Typický obrázek těchto vinic dokresluje jev zvaný Garrigue. Jedná se o porost tředomořských bylinek jako je tymián, rozmarýn či levandule ve vinicích, který umí svůj aromatický projev předat i aromatice následného vína.

Ač v různých cuvée Châteauneuf-du-Pape může být zastoupeno až 13 různých odrůd a některé z nich dokonce bílé, základním stavebním kamenem zdejších vín je právě Grenache. Michel Chapoutier ji nezpracovává zpravidla na dřevě, ale na betonu. Díky její vyšší oxidativnosti není potřeba tato vína otevírat dlouho dopředu či dekantovat. Neohromí nás ani příliš drsnými taniny.

Syrah na severu je úplně jiný. Když začneme tam, kde jsme skončili na jihu, můžeme mluvit třeba o odlišnostech chuťových. Syrah, na rozdíl od Grenache, je na tvrdé taniny velmi bohatý. A v kombinaci s jeho typickou reduktivností je třeba mu naopak prostor a čas v karafě - samozřejmě v závislosti na té konkrétní láhvi - dopřát. Charakteristické pro jeho aromatiku jsou kořenité projevy bílého a černého pepře, ale i granit. Ano, lze v něm cítit tuhu podobně, jako když jsme si ve školních lavicích připravovali tužky k rýsování. V jeho chuti, díky zmíněným taninům, můžeme najít nahořklé trpké projevy. Když jsme se o tomto bavili, odlehčil debatu o chuti Syrahu Alexandre tím, že jej přirovnal k ginu. V něm taky právě jeho trpké tóny nutí k dalšímu a dalšímu ochutnávání a pití.

Rozlohou je sever Rhôny daleko skromější a členitější. Táhne se dlouhé desítky kilometrů v tenkém pásu kolem řeky. Všechny jeho jednotlivé podoblasti se nachází na pravém břehu. Tedy krom jeho pomyslného centra - Hermitage a Crozes-Hermitage se rozkládají na jižně exponovaných svazích levého břehu. V Hermitage sídlí i vinařství M. Chapoutier a vlastní zde i skvěle situované vinice.

Samotná Hermitage sdržuje nějakých 130 hektarů vinic, které jsou obehnány 1500 hektary vinic oblasti Crozes-Hermitage, což je největší apelace severu, přičemž je dvakrát menší než jižní Châteauneuf-du-Pape. Vína z "malé Hermitage" nemají takový potenciál jako ta z Hermitage, nicméně jsou dostupná za daleko příznivější cenu. A za tu dostaneme vína jednodušeji pitelná, svěžejší, feminnější, s potenciálem nějakých 5-10 let. 

Nebudeme předstírat, že součástí našeho zajímavého povídání s Alexandrem nebyla degustace. Samozřejmě byla a jejím klenotem bylo víno Cote-Rotie Les Bécasses. Pro něj bychom se museli přesunout již na úplný sever, tato oblast je se svými 270 hektary vinic položená vůbec nejseverněji. Náš vzorek pocházel z tzv. "opékaného svahu", jedné z nejceněnějších francouzských vinic vůbec, která je typická svým podložím železité břidlice, jílu, štěrku a spraše, ale i extrémně vysluněnou expozicí. Víno odsud zraje z velké části na dubovém sudu, jen asi jeho pětina v nerezu. Není čiřeno ani filtrováno. Zajímavé je, že určité malé procento vinic tvoří odrůda Viognier, která je s dominantním Syrahem společně pěstována, sebrána i zpracována.

Vína z obou částí povodí Rhôny mají svůj charakter, kouzlo i finesu. Nedá se říct, kde je to jednoznačně lepší. Rozhodně se vyplatí jít na sever i na jih. A rozhodně stojí za to proniknout do filosofie vinaře Michela Chapoutiera, neboť jeho přístup k vínu i krajině je vyjímečný a dává naději, že i v dnešním uspěchaném a konzumním světě můžou věci dávat smysl.

A díky tomuto přístupu máme praktickou jistotu zajímavého degustačního zážitku pokaždé, když se nám dostane do ruky jeho typická láhev s etiketou plnou výstupků Braillova písma. A mimochodem - to tam není jen jako nějaký výstřelek či marketing. Krom toho, že Maurice Monnier de la Sizerranne, vynálezce zjednodušeného Braillova písma, je neoddělitelně spojen s Hermitage, tak samo vinařství M. Chapoutier dlouhodobě významně podporuje organizace pomáhající slabozrakým.

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Copyright: Jan Bretl 2016-2017

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail: