Malebná vesnička Pavlov se rozkládá při pravém břehu vodní nádrže Nové mlýny, která je cílem rybářů a jachtařů. Lidé sem však nemíří jen kvůli krásné přírodě a sportovnímu vyžití, které Pálava nepochybně nabízí, ale také za vínem. Obec leží v Mikulovské vinařské podoblasti, která je známá vysoce kvalitními víny. Atraktivní příroda, bohaté možnosti sportovního vyžití, kulturní památky, krásné vinné sklepy, historická architektura a rodinná vinařství jsou tedy tím, co obec Pavlov dělá turisticky stále atraktivnější.

Nepraš & Co - Úcta, respekt, kultura
(Pavlov - Morava / Mikulovsko)

Jméno architekta Radomíra Nepraše mám neoddělitelně spojené s vinařstvím Reisten, možná i proto, že právě o něm jsem psal před mnoha a mnoha lety jeden ze svých prvních vinařských článků (za což jsem dostal zálohově zaplaceno od redakce láhví vína, kterou jsem při psaní vypil) a také jsem toto vinařství navštívil během jedné ze svých prvních cest na Moravu za vinaři. Nicméně svět i život jde dopředu, něco se stihlo změnit výrazně, něco naštěstí vůbec, Maidenburg odešel za novým majitelem a na etiketách se objevil název Maidenstein... A dnes jsem vystoupil, společně s Janou Hrubou ze společnosti Wine Selection, která zastupuje několik úžasných malých moravských vinařů, z auta na stejném místě v Pavlově před branou vinařství Nepraš & Co.

Moc jsem se sem těšil z jednoho prostého důvodu - během těch desítek vinařských cest a stovek navštívených vinařství toho člověku mnoho splyne v mlhavém zapomění, ale mnoho hezkého v té hlavě zůstane jasné a neměnné. A tím, co si pamatuji jasně a zřetelně, jsou právě vína z tohoto domu. Vína s typickým lokálním rukopisem a typických místních odrůd, kterých rozhodně nebylo tehdy a není ani dnes mnoho. Z jednoho prostého důvodu - vinař nepotřebuje velký ceník, aby uspokojil každého zákazníka, ale dobrý vinař potřebuje, nebo spíš používá, velkou úctu k souboru místních podmínek zahrnující klimatická a půdní specifika, z toho vycházející typické odrůdy, ale i tradiční postupy, čemuž se těžko přeložitelným slovem říká terroir. Pokud to dělá správně a s tou velkou úctou, neudělá víno pro každého, ale udělá víno s charakterem, které potěší a kterému se sám může podívat do očí. A když k této poctivosti přispěje i trocha štěstí, udělá občas i víno skutečně "velké".

Když jsme u těch odrůd - těmi typickými je Riesling, Sauvignon, Ryzlink vlašský. A taky trochu těch pinotových. Specifikem všech vín z tohoto vinařství je, že jsou suchá. Krásným příkladem toho, jak to funguje, je řada Rieslingů. Jsou tři, všechny z trati Altenberg, každý pak je z jednoho konkrétního odlišného klonu. A jmenují se možná strohými neosobními jmény: 3, 5 a 7. Komu v té řadě nějaká čísla chybí a myslí si, že se jedná opravdu jen o technické označení, se kterým se někdo nechtěl moc mazat, plete se. Zmíněná čísla označují přibližný zbytkový cukr jednotlivých vín. Ten je vždy velmi dobře vyvážen a zharmonizován svěží kyselinou. Všechny tři Rieslingy působí trochu odlišně, ale je v nich jasný společný projev, který by se dal vyjádřit velmi robustní mineralitou. A pro rieslingového úchyla jako jsem já, byl největší radostí ten, který se jmenuje 3.

Dalším společným jmenovatelem vín od Neprašů je dřevo. Tedy pozor, jak vína hned prvním ochutnáním napovídají, nikdo z týmu vinařství evidentně žádné dřevo není. Mluvím o použité technologii. Vína zde jsou zpracovávána výhradně v rakouských dubových sudech o obsahu 1200 a 2500 litrů, tedy typicky pojmenovaných Stuck a Doppelstuck.

Když jsme se s Radomírem Neprašem, který tuto filosofii tvrdě ctí a zastává, procházeli po sklepě a narazili jsme na několik nerezových nádob, otočil se k nám a se skoro omluvným výrazem rychle sdělovat, že ten nerez je tu skutečně jen na technickou manipulaci s víny a přečerpávají se tam jen na nezbytnou dobu, třeba když je potřeba sud vyčistit. Na malé sudy o klasickém obsahu barrique ve vinařství narazíme taky, v relativně malém množství v nich zraje červené víno.

To červené je vlastně další moje vzpomínka, ještě z dob vinařství Reisten. Když jsme zde ochutnávali vína někdy před dvanácti, třinácti lety, degustace skončila posledním bílým a my museli to červené opravdu loudit. Nakonec jsme dostali do sklenice vzorek s tím, že ale nemáme ani náhodou počítat s tím, že bychom si někdy tohle víno koupili. Dnes už je a je ho zhruba pět tisíc láhví. Tedy bylo, už se začalo prodávat a vyloženě se po něm začalo prášit. A pak, že Nepraš! Když jsme cuvée z Merlotu a Cabernetu Sauvignon pod názvem Gravettien z hroznů z trati Ober Hertalzberge (podle českého názvosloví Sahara) ochutnali, velmi jasně jsme pochopili proč. To víno je jednoduše skvělé, má potenciál a je srovnatelné s víny z významných evropských vinařských oblastí, která jsou pokládána za velká.

Možná si laskavý čtenář ráčil povšimnout, že jsme v našem moravském povídání až nápadně často používali německy znějící názvy. Není to výmysl či manýra moje ani vinařova, je to zase jen další věc vycházející ze zdejší historie. Před pár sty roků zasáhla - za přispění přítomné vodní plochy a vodních hlodavců - i toto místo morová rána, která zdecimovala značnou část zdejší populace. Zůstaly zde vinice a hospodářství, o které se neměl kdo starat, a pomoc přišla z německé oblasti Reingau. Příchozí vinaři pokračovali ve zdejší tradici a obohatili ji o své zkušenosti, ale i německé názvosloví. Když si uvědomíme, že v určité době až 80% obyvatel tohoto regionu mluvilo německy, už se nad slovy jako Maidenstein, Altenberg či Steinriegel nebudeme zas tolik pozastavovat.

Vinařství Nepraš & Co je certifikované bio. Když jsme o tom nad sklenicí vína diskutovali, pochopil jsem, že na tom - pro někoho "papíru" - jak Radomíru Neprašovi, tak Ludmile Nepraš Veselé, velmi záleží. Že to zkrátka tak chtějí. Zároveň na jejich láhvích žádná loga, která to dokladují, nenajdeme. Když jsem se ptal proč, vysvětlili mi, že to chtějí dělat dobře a správně, ale ne pro nějakou pečeť, ale proto, že to tak má být. A tu certifikaci nemají na chlubení, ale proto, že když svá vína v této kvalitě třeba osobně prezentují, chtějí mít způsob, jak vyvrátit případné zpochybňování.

Vlastně to chápu, protože už jsem se setkal s vinaři, kteří tvrdili, že oni to dělají přesně podle těchto přísných pravidel, ale na nějakém razítku jim nezáleží. No jo, ale krom těch, kteří to tak opravdu dělají a člověk to pochopí, když se s nimi a s jejich víny setká, tak to vlastně může říkat kdokoli...

Již v nadpisu jsem mluvil o respektu a kultuře. Víno je kultura. To je nezpochybnitelné motto vinařsví, protože je to zkrátka pravda. Já osobně mám veliký respekt k těmto lidem, a k jejich respektu k tradicím, přírodě a historii. A také mám velikou úctu. Vysvětlím proč a snad se tím nikoho nedotknu. Citlivý a respektující přístup k přírodě a k vinařství je trendem, který nastavují v dnešní době - a velký dík za to - zejména mladí vinaři, kteří vycházejí ze svého vzdělání, zkušeností získaných cestováním a vůbec otevřeným přístupem. Já mám hroznou radost, že tuto hlubokou úctu k základním a prostým hodnotám mají lidé z této zkušené generace.

Setkával jsem se s touto noblesní poctivostí zatím jen u některých zralých vinařů v zahraničí, ale doufám, že se s ní budu moci ještě dlouho setkávat zde na Pálavě. Těším se sem znovu, třeba v létě, až se tu potrápím na kole a následně se zrefrešuji skvělým suchým Rieslingem. A snad si nezapomenu tentokrát napsat recept na to legendární kuře na Sauvignonu...

| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2018