Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice, ať již počtem více jak tisíce vinařů, či 710 hektary vinic. Krom nespočtu vinařských akcí je zde velmi populární cykloturistika, velkou tradici zde má i folklorní a hudební život. Město náleží k mikroregionu Lednicko-Valtický areál a leží zhruba 10 km od Břeclavi.

Jaroslav Osička - Tata poctivého vína
(Velké Bílovice - Morava / Velkopavlovicko)

Vinařství Jaroslav Osička z Velkých Bílovic se rozhodně vymyká běžnému průměru či nějakému obecnému standardu. Je to znát v jeho výrazných vínech, která nejdou s hlavním proudem díky přístupu a filosofii, která je uplatňována na vinici i ve sklepě. Vína Jaroslava Osičky jsou označena jako autentická, a sám vinař říká, že je mu blízké označení "víno přírodní" či "víno přírodě věrné". Aby toho mohlo být dosaženo, je potřeba veliká úcta a respekt k ničemu jinému než právě k přírodě samotné. Práce v biologickém či biodynamickém režimu, kdy si s mnohými faktory příroda poradí sama, umožňuje výrazné omezení či vyloučení chemických zásahů ve vinici. A to stojí za to z mnoha důvodů, a konzumenta vína může asi nejvíce motivovat ten, že vínu dovolujeme vstupovat do našeho těla...

Vlastně hned za sklepem Jaroslava Osičky, jak to tak na Moravě bývá, se nachází i vinice. Jedná se o viniční trať Přední hora.
Tedy ono těch vinic není zas tak mnoho, vinařství pracuje na třech hektarech, které se rozkládají zde na Přední hoře, ale i v trati Zadní hora. Vzhledem k tomu, že zde rodina pracuje ručně, možná by se dalo obhospodařit ještě o kousek vinic více, ale určitě by to nebylo o moc. Vinohrad je veden čistě biologicky, co se ošetřování týče, a je regulována, tedy redukována, i jeho produkce....
Zde na Přední hoře si s Jaroslavem Osičkou prohlížíme mladou vinici Ryzlinku Rýnského. Zajímavostí je, že pár prvních ročníků z tohoto vína bude Akácia, tedy jednodušší cuvée. Až ve chvíli, kdy si bude vinař jist, že jsou keře a potažmo hrozny dostatečně dospělé, budou se láhvovat jako samostatná odrůda.
Mimochodem - název Akácia vychází z toho, že víno zrálo někou dobu v 1000 litrových akátových sudech. Ty pochází ze zdejšího dřeva, respektive z akátů z nedalekých Mikulčic. Toto zpracování dává vínu lehce podbízivý medový charakter.
Možná člověka napadne otázka, jak je možné držet vinice zdravé... To se opravdu ničím neošetřují? Ale ano, jen je potřeba si uvědomit, že ten správných vliv nemusí mít jen nějaký chemický přípravek. Kus práce udělají i tak přirozené věci, jako jsou třeba výluhy z bylin. Pesticidy a herbicidy lze nahradit záležitostmi na biologické bázi jako je třeba...
Když se bavíme o odrůdách, ani u Jaroslava Osičky jich ve vinohradě nenajdeme mnoho. Původně jich prý na tomto malém kousku vinice, o kterou se dělí různí hospodáři, bylo přes dvacet. Aby však vinař byl schopen dělat víno, které ”dává smysl”, musí poslouchat terroir.
Krom zmíněného Ryzlinku zde najdeme Chardonnay, Pinot Gris, Tramín Červený či Milerku. Z modrých odrůd je to pak Zweigeltrebe a Modrý Portugal.
Sůsed šplíchá...
Neodpustím si v této souvislosti poznámku - a vůbec se nechci navážet do kterého konkrétního sůseda - o tom, jak si podle Jaroslava Osičky správně vybereš víno, které chceš pít. Ta myšlenka je strašně moc jednoduchá, ale hluboká a pravdivá zároveň: 1. podívej se na ten postřikovač, 2. podívej se v prodejně s vinařskými potřebami, co...
Po prohlídce vinic je čas zasednout s vinařem k degustaci.
A určitě tu není není prostor k hodnocení nějakých mladých vín - drtivá většina aktuálních ročníků má daleko starší číslovku než je loňský ročník. Je to opět tím, s jakou filosofií zde u Osičků k vínu přistupují. Nejde totiž jen o čistou ekologickou práci ve vinici, ale i o to dát vínům čas a prostor. Kvašení...
A napadá mne další citát: ”Roséčko může udělat každej debil, a často blbě.”
Rosé z Zweigetrebe (s malým přidáním Pinot Noir v množství menším než nutném deklarovat) od Jaroslava Osičky rozhodně nepatří k tradičnímu letnímu popíku. Není lehké, sladké, voňavé, zahrádkové. Jak říká Jaroslav Osička, nepřistupují k němu jako k něčemu ”lacinému”, ale jako k serioznímu vínu. Možná i proto se...
Během degustace se nám na stůl zatoulala láhev Pet-Nat Ryzlinku od Petra Marady. Vzhledem k tomu, že tento mladý talentovaný vinař už pár let tak nějak patří do rodiny, určitě jeho vzorek nepokládáme za narušení degustace. A také proto, že je fakt příjemný.
Slunce se pomalu ztrácí ve vinici a je třeba myslet na to, že bychom ještě měli stihnout prohlídku ”technologie”, tedy sklepa.
Cestou tím směrem mne zaujala cedula, kterou u Osičků viditelně umisťují při akcích, jakými jsou různé otevřené degustace, kterých se účastní i větší část nepropitých návštěvníků, kteří mají často velmi bezprostřední otázky.
A tím nejčastějším dotazem je prý poptávka právě sladkých vín. Jaroslav Osička taková vína nedělá. Ostatně vysoká cukernatost už u hroznů není zdaleka jediným ukazatelem nebo měřítkem kvality suroviny - v tomto vinařství se kladně hodnotí správný a zajímavé poměr cukrů, taninů, aromatických látek a kyselin... Výsledkem pak jsou...
Sklep Jaroslava Osičky rozhodně není žádnou moderní naleštěnou technologií - ostatně souvisí to jednak s přirozeným přístupem k vínu, ale i k celkové produkci vinařství, která činí z těch tří hektarů zhruba 12 tisíc láhví.
Zdejší vína toho ”ošetření” evidentně nepotřebují mnoho, ostatně - jsou přírodní a přirozená. Samotná síra v podobě oxidu siřičitého vzniklého pálením sirných knotů je používána ve velmi rozumné míře, až těsně před láhvováním, a někdy taky vůbec.
Samotný sklep pochází údajně z roku 1679, což je letopočet první dokladovatelné zmínky o něm. Je členěn do několika prostor, z nichž některé byly samozřejmě dobudovány později.
Další pozoruhodnou myšlenkou přístupu Jaroslava Osičky je, že se víno nesnaží ”znásilňovat jeho výrobou”. Jde spíše o to víno usměrňovat a pomáhat mu na svět. Nesnaží se ani dělat víno s určitým unifikovaným rukopisem, ale naopak chtějí udělat každý ročník právě s tím charakterem, jaký mu příroda nadělila. Tomu...
Víno zde zraje pouze ve dřevě, od klasických malých sudů typu barrique (tedy 225 litrů), přes 500 litrové dubové a akátové sudy, až po ty o obsahu 1000 litrů.
Povídání s Jaroslavem Osičkou i degustační postřehy syna Luboše jsou velice zajímavým tématem k přemýšlení, což si víno zaslouží a vlastně dobré víno by právě k tomu mělo vybízet - k přemýšlení, sdílení, konverzaci...
Že má právě Jaroslav Osička o víně co říci není dáno jen jeho otevřeným a velmi rozumným přístupem k vinařství. Je to člověk, který ve víně již i mnohé zažil. Díky zralému věku měl možnost sledovat pěkných pár let vinařského vývoje nejen v okolí Velkých Bílovic, ale i ve světovém vinařském měřítku. A je skvělé, že...
Kéž si z jeho moudrého přístupu a přirozené filosofie toho těch mladých studentů a vinařů vezme k srdci co nejvíce. Budeme pak mít snad možnost stále častěji pít vína čistá a přirozená, na místo těch přehnaně technologických a všemožně vylepšovaných.
| tisk | pdf |

autor: Jan Bretl

Obsah stránek:

Jan Bretl

e-mail:

Facebook: www.facebook.com/vinarnik.cz

Instagram: www.instagram.com/vinarnik.cz

Technická realizace:

WebProjekt Praha

Publikační systém: web2.cz

e-mail:

Copyright: Jan Bretl 2016-2019