Začátek článku ►
Pokračujte šipkami doprava ►
”Začínat od nuly” je takovým okřídleným slovním spojením, které může být často považováno za pouhou frázi. To však nebyl případ této značky a tohoto člověka. Na začátku neměl Pascal vůbec žádné své vinice, a stál i před rozhodnutím, jakým stylem bude vlastně svou práci, svá vína, směřovat. V prvních letech investoval do...”Začínat od nuly” je takovým okřídleným slovním spojením, které může být často považováno za pouhou frázi. To však nebyl případ této značky a tohoto člověka. Na začátku neměl Pascal vůbec žádné své vinice, a stál i před rozhodnutím, jakým stylem bude vlastně svou práci, svá vína, směřovat. V prvních letech investoval do moderní technologie, se kterou se seznámil a inspiroval během svého působení v Champagne. V té době rovněž najímá mladého enologa Jeana Luca Sotyho, se kterým pracuje na osobitém stylu vín se stoprocentně přirozenými kvasinkami.
O tom, že nástup značky byl skutečně raketový, svědčí jedna pozoruhodná věc: Ač je to neuvěřitelné, hned po několika letech hospodaření na vlastních vinicích, si vín Pascala Joliveta všiml respektovaný časopis Wine Spectator. A nejen všiml, Pascalův Sancerre z ročníků 1995 a 1996 zařadil mezi stovku nejlepších vín daných ročníků. A to teprve tři roky od okamžiku, kdy...O tom, že nástup značky byl skutečně raketový, svědčí jedna pozoruhodná věc: Ač je to neuvěřitelné, hned po několika letech hospodaření na vlastních vinicích, si vín Pascala Joliveta všiml respektovaný časopis Wine Spectator. A nejen všiml, Pascalův Sancerre z ročníků 1995 a 1996 zařadil mezi stovku nejlepších vín daných ročníků. A to teprve tři roky od okamžiku, kdy začalo vinařství své Sancerry pod svou značkou produkovat!
Čas běží a věci se mění, a k zásadní změně ve vinařství dochází roku 2013, kdy odchází původní enolog, který s Pascalem bez nadsázky budoval světovou vinařskou ikonu. Nahradila jej mladá italská enoložka Valentina Buoso. Sázka na mladý talent se opět vyplatila, protože Valentina velmi dobře pochopila nejen terroir na Loiře, ale i filosofii Pascala Joliveta. Tou je dělat vína...Čas běží a věci se mění, a k zásadní změně ve vinařství dochází roku 2013, kdy odchází původní enolog, který s Pascalem bez nadsázky budoval světovou vinařskou ikonu. Nahradila jej mladá italská enoložka Valentina Buoso. Sázka na mladý talent se opět vyplatila, protože Valentina velmi dobře pochopila nejen terroir na Loiře, ale i filosofii Pascala Joliveta. Tou je dělat vína maximálně čistá, velmi jemná a v rafinované rovnováze jejich živosti, svěží kyseliny a elegantní ”šťavnatosti”, za kterou stojí ovocnost použité suroviny.
Největším kontrastem jim jsou samozřejmě vína této odrůdy z tzv. ”nového světa”. Ty jsou pochopitelně dostupnější logisticky i finančně a pro mnoho konzumentů nastavují normu, jak odrůdu Sauvignon Blanc vnímat. Bývají výrazné nejen v chuti, ale zejména aromatikou, která může být někdy vlezlá až otravná. Filosofie Pascala Joliveta spočívá v tom...Největším kontrastem jim jsou samozřejmě vína této odrůdy z tzv. ”nového světa”. Ty jsou pochopitelně dostupnější logisticky i finančně a pro mnoho konzumentů nastavují normu, jak odrůdu Sauvignon Blanc vnímat. Bývají výrazné nejen v chuti, ale zejména aromatikou, která může být někdy vlezlá až otravná. Filosofie Pascala Joliveta spočívá v tom dělat vína naprosto opačná. Vyznačují se velmi decentním aromatickým projevem a harmonickou elegantní vyvážeností. Pascal chce, aby jeho vína byla ”picí”, nebyla těžká a utahaná. Místo opulentnosti a vysokého alkoholu preferuje jemnost a rafinovanou fajnovou lehkost.
Jednalo se o Sancerre a Pouilly Fumé ročníku 2004. Pro mne to byla současně jedna z prvních možností setkat se s víny z oblasti řeky Loiry vůbec, a musím říci, že to byla vysoká laťka, kterou jsem měl pro hodnocení Sauvignonů do budoucna nastavenou. Od té doby jsem měl možnost ochutnat opravdu dlouhou řádku vín z Loiry a Sauvignonů obecně, ale tato pomyslná laťka nebyla překonávána zrovna...Jednalo se o Sancerre a Pouilly Fumé ročníku 2004. Pro mne to byla současně jedna z prvních možností setkat se s víny z oblasti řeky Loiry vůbec, a musím říci, že to byla vysoká laťka, kterou jsem měl pro hodnocení Sauvignonů do budoucna nastavenou. Od té doby jsem měl možnost ochutnat opravdu dlouhou řádku vín z Loiry a Sauvignonů obecně, ale tato pomyslná laťka nebyla překonávána zrovna často.
Krom několika dalších vín z jednotlivých samostatných ”cru” se můžeme vydat ještě jedním směrem. Tím jsou vína označená jako Sauvage. Tento výraz by se dal doslovně přeložit jako ”divoký”, a ta vína taková vlastně jsou. Bylo dáno trochu více prostoru jejich přirozenosti - zrála daleko další dobu, konkrétně bílý Sauvignon...Krom několika dalších vín z jednotlivých samostatných ”cru” se můžeme vydat ještě jedním směrem. Tím jsou vína označená jako Sauvage. Tento výraz by se dal doslovně přeložit jako ”divoký”, a ta vína taková vlastně jsou. Bylo dáno trochu více prostoru jejich přirozenosti - zrála daleko další dobu, konkrétně bílý Sauvignon jeden rok a červený Pinot Noir typicky burgundského stylu 15 měsíců, a byla do láhví plněna bez filtrace. Jsou přirozenější, nesvázaná a živelnější. A potřebují dostat prostor, vyniknout jim umožní až jejich dekantace. Na závěr by se slušelo doplnit to, co jsem zatím jen naznačil. Jsou to červená vína ze Sancerre. Ač dnes je pro mnohé jedinou ikonou oblasti Sauvignon, dříve se červená vína ze Sancerre pila velmi běžně. Dnes nabírá na polularitě víno růžové, které se dělá podobnou technologií jako vína bíla. To mu dává velmi lehký projev a příjemnou pitivost.